Zora Beráková
| Zora Beráková | |
|---|---|
| Narození | 27. července 1921 Vsetín  |
| Úmrtí | 30. srpna 2020 (ve věku 99 let) |
| Povolání | spisovatelka, překladatelka |
| Stát | Československo |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Zora Beráková, občanským jménem Schillová (27. července 1921, Vsetín - 30. srpna 2020[1]) je česká spisovatelka a překladatelka z ruštiny, němčiny, lužické srbštiny a maďarštiny. Je především autorkou historických románů a detektivních povídek, dříve psala i příběhy pro děti a poezii.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se ve Vsetíně, kde byl její otec JUDr. Václav Berák v letech 1920–1926 okresním hejtmanem. Po přestěhování do Prahy v roce 1926 zde absolvovala reálné gymnázium Charlotty Masarykové v Dušní ulici, krátce studovala ve Francii na dívčím gymnáziu v Besançonu. Za okupace studovala na Škole užitých umění (krajinářství, figurální malbu a teorii umění) a na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze (malířství a sochařství). Po válce působila nějakou dobu jako tlumočnice v Německu v oblasti Horní a Dolní Lužice. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si zvolila obor srovnávací literatura a slovanská filologie. Studia ukončila roku 1949 doktorátem (titul PhDr.), poté pracovala na ministerstvu informací a osvěty. Později se věnovala pouze překladatelské činnosti a literární tvorbě. Jako překladatelka též spolupracovala s rozhlasem, televizí a filmem. Byla dvakrát vdaná, má tři syny. Publikuje pod svým dívčím jménem [2].[3]
Psala rovněž pod pseudonymem Zora O. Prokopová. [4]
Je členkou Obce spisovatelů, Literárního klubu K89, Obce překladatelů a AIEP (Mezinárodní asociace autorů dobrodružné a detektivní literatury). Za román Konec hodokvasu dostala v roce 2005 cenu Františka Langera.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Zpočátku publikovala v různých časopisech a novinách, jako např. Dětská neděle, Stráž severu, Věstník Československého svazu žen, Pionýr, Sedmička a Větrník. Její první knižní publikací byla básnická sbírka Tři nejkrásnější (1944), knižní tvorbu pro děti zahájila novelou Smaragdový ostrov (1977). Později se věnovala psaní prózy pro dospělé, zejména detektivním povídkám a historickým románům. Přeložila kolem padesáti prozaických i básnických děl z různých jazyků.
Detektivní povídky a romány[editovat | editovat zdroj]
- Vražda v Perlovce. 2004
- Docela obyčejná vražda. 2005
- Vražda z nedočkavosti a další povídky. 2007
- Vražda podle detektivky. 2008
- Vraždy na objednávku. 2009
- Vražda na cizí účet. 2010 aj.
Historické romány[editovat | editovat zdroj]
- Plný pohár vína. 2004
- Konec hodokvasu. 2007
- Marné návraty. 2007
- Po meči i po přeslici. 2009
- Zimní královna. 2012
- Nekorunovaná královna. 2012
- Desátá múza. 2013
Ostatní[editovat | editovat zdroj]
- Osmý den stvoření. 1989
- Daleko do nebe. 1990
- Marné lásky. 2001
- Ozvěna. 2011
Pro mládež[editovat | editovat zdroj]
- Smaragdový ostrov. 1977
- Tajemná Oiniké. 2000
- Bára a faraon. 2002
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zora Beráková [online]. Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Dostupné online.
- ↑ Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století: 5000 biografických hesel nejvýznamnějších osobností. Praha: Agentura Kdo je kdo, 1998. s. 41-42.
- ↑ Zora Beráková. FDb.cz [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Pavel Krchov: Známe se ?, In.:Břevnovan, roč. 30, č. 3–4/2019, Vydavatelství a redakce časopisu Břevnovan, Praha, 2019, str. 10
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Pavel Krchov: Známe se ?, In.:Břevnovan, roč. 30, č. 3–4/2019, Vydavatelství a redakce časopisu Břevnovan, Praha, 2019, str. 10–11
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zora Beráková
